Jak jsem absolvoval svůj první Amway seminář

Na svůj první seminář Amway nezapomenu. Bylo to asi 3 měsíce od mého vstupu do Amway, kdy jsem se v tom tak nějak plácal metodou pokus-omyl (bylo mi 21 let, neměl jsem žádné zkušenosti). Můj sponzor (člověk, který mě do Amway zaregistroval) tehdy přišel s tím, že na semináři se dozvím, jak mám svůj Amway obchod správně vybudovat. Na lístek byla záruka spokojenosti, takže jsem ho mohl v případě nespokojenosti vrátit. A tak jsem se rozhodl, že tam tedy půjdu...

Na seminář jsem s sebou vzal svého prvního zaregistrovaného člověka. Seděli jsme v hale Sparty skoro úplně nahoře. Najednou začala hrát hudba a dav začal skandovat. Můj nový člověk se mě zeptal: "Co to řvou?". Já na to: "Já nevím" a přeposlal jsem otázku svému sponzorovi. Ten už evidentně na nějakém semináři byl, takže pohotově odpověděl: "Fired up!" Přeposlal jsem odpověď dál, ale bylo mi blbé skandovat, tak jsem tam tak stál a tleskal. Nic moc, hned na začátku, ale možná to bylo tím, že jsem byl introvert, který by neskandoval ani na fotbalovém zápase. :-)

Ale pak přišel zlom. Sice se ještě párkrát skandovalo, ale když si odmyslím tyhle skandovací pasáže, informace, které jsem tam dostal, byly hodně užitečné. Pochopil jsem dost věcí, proč co dělat, proč co nedělat, atd. Můžu říct, že seminář jako celek splnil moje očekávání, i když to tak ze začátku vůbec nevypadalo. Záruku spokojenosti jsem nevyužil a z informací, které jsem tehdy dostal, čerpám dodnes.

Od té doby jsem už navštívil spousty seminářů. Některé se mi líbily, jiné ne, ale ty druhé se zase dost často líbily lidem v mé skupině. Ovšem pár seminářů bylo opravdu nezapomenutelných - např. Bernie Marble, George Peintner, Rick Setzer, Jerry Meadows - to je jen pár z těch nejvíc nezapomenutelných, které mně nejvíc změnily pohled na Amway business.

Pochopil jsem, že prostě každý máme jiný vkus a co sedne jednomu, nemusí nutně sedět druhému a naopak. Když srovnám semináře dnes a v dobách, kdy jsem začínal, vidím výrazný posun. V začátcích Amway businessu se semináře jely podle amerického modelu, který Evropanům nemusí moc sedět (viz například ono skandování). Většina seminářů, které dnes navštěvuji, se obejdou bez skandování a sedí mi daleko víc.

Zatímco na začátku jsem na semináři nejvíce oceňoval informace, dnes na něm oceňuji nejvíce to, že mi seminář pracuje na lidech v mojí skupině, takže mi šetří spoustu práce, kterou bych jinak musel dělat já sám na různých místech v republice. Seminář je prostě k nezaplacení.